Může spiritualita posloužit vědě?

Spiritualita se stává tématem pro religionistiku. I statisticky zpracovaná hromadná data ukazují pokles tradičního organizovaného náboženství a významný růst „víry bez náboženské příslušnosti“, resp. nenáboženské spirituality. Religionistka jako věda o člověku se opírá o filosofickou antropologii. Pro ni se spiritualita jeví jako vrcholný projev lidství. Je projevem člověka jako duchovní bytosti. Duchovní (personální, subjektivní) ráz člověka se vrací do věd o člověku. Personalistická filosofie člověka ve svých počátcích štěpila skutečnost na duchovní svět člověka a neosobní svět přírody. Spiritualita jako inspirační zdroj a jako komplementární výklad však nachází pozvolna cestu i do přírodních věd. Obnovuje se obraz skutečnosti ve filosofii, vědě a spiritualitě jako duchovně-fyzické jednoty.