Prožitek pocitu smrti jako terapie a vnitřní proměna

Sugestivně navozený pocit prožitku smrti, ať už psychoaktivními látkami nebo speciálními technikami používanými šamany a dnes i terapeuty, dává náhled na naše bytí v širších a často i dosud nepoznaných souvislostech, objevuje se vědomí kontinuity života - bytí i po smrti fyzického těla - a mizí tím strach ze smrti. Protože ze strachu ze smrti se odvíjejí všechny ostatní strachy, dochází k velkému vnitřnímu uvolnění, pocitu svobody, vědomí, že není co ztratit. Ztráta strachu, vnitřního napětí a neklidu pak vede i k fyzickému ozdravení těla včetně tzv. nevyléčitelných chorob.

ukázka z filmu „Nečekaná terapie“ (9. díl seriálu Brána smrti)

Přiblížení rituálů přechodu a navozených prožitků smrti praktikovaných šamany zejména na území Amazonie, působení posvátných rostlin – učitelek a hlavně ayahuascy, vlastní zkušenosti. Jako zajímavá paralela i přiblížení rituálu prožitku smrti v tibetském buddhismu a indické tantře – individuální meditace i hromadné rituály na pohřebištích. Smyslem a důsledkem výše zmíněných praktik je hluboký vnitřní vhled (často díky prožitku rozšířeného stavu vědomí), vnitřní proměna, ze které pramení vědomý svobodný prožitek života a zároveň hluboké vědomí jednoty a propojení všeho projeveného i neprojeveného bytí. Tato praxe v naší současné kultuře chybí, použití psychoaktivních látek je na pomezí legálnosti. Často se přitom odvoláváme na antickou kulturu, k jejímž vrcholům patří starořecká mystéria, která zásadně ovlivnila život každého adepta, a jejich základem bylo právě užití psychoaktivních látek.

ukázka z filmu „Maestra Ayahuasca“